Představ si, že se ti v životě splní úplně všechno, co chceš, děláš, co si chtěl dělat a atmosféra kolem dokola je tak úžasná, všichni tě berou, baví se s tebou, dívají se na tebe, podávají ti ruce, plácají tě po ramenou, ačkoliv vytoužené místo, kam si vždycky chtěl si našel až po několika letech, když sis sbalil svoje kufry, sednul na letadlo a vydal se do neznáma… Pak už si byl v ringu, potkával všechny ty lidi z televize, který si sledoval jako malej, ty sny, za který se ti smáli jako malýmu klukovi, že si naivní a najednou to žiješ… Pohádka? Sen? Jasně, to by nebyl českej národ, aby ti nedal facku za to, jak dobrej člověk si, takže sem se ze svýho snu hodně rychle probudil.
Byla jedna ráno, když mi opilá majitelka domu sebrala můj iphone, kterej sem si nikdy předtím nemohl dovolit a řvala na mě, ať se sbalím a vypadnu i se svým kámošem. No, kluk s vlastní hrdostí to samozřejmě s radostí udělá, než poslouchat nějakou bábu, i když moc dobře ví, že je celkem v prdeli, protože dva dny předtím zaplatil nájem, má u ní depozit a dohromady to bylo kolem dvaceti pěti tisíc, co šlo jen tak babičce do ruky a na účtu má asi tři stovky. Nedivim se jí, kamarád si stěžoval jak se mu barák nelíbí a paní to neměla lehké, protože byla na vše sama a jeho přítelkyně s radostí vše donášela. Člověk, který mi zařídil bydlení, kterému doteď dlužím díky mi kdysi pomohl z problému, a tak jsem v jednu ráno byl ještě s tím druhým trotlem, co vše způsobil na ulici a naštěstí měl kde přespat.
Ale nevzdal jsem se. Díky svému chytrému mobilu jsem si našel firmu na půjčování peněz, poslal si peníze, vyrazil koupit nejhorší auto, co jsem našel, cestou urazil zrcátko o autobus, protože volant byl na druhé straně, ale úspěšně ho odvezl do vilové čtvrti, kde jsem celý život chtěl žít a nakonec se mi to opravdu splnilo, za tak krátkou dobu. Zaparkoval jsem a věřil, že si do měsíce našetřím na byt. Našetřil a Briti mi pomohli zfalšovat papíry, co jsem potřeboval, abych byt získal. Jiní mi nosili jídlo, ačkoliv jsem opravdu nechtěl a další se ptali, jestli nepotřebujeme něco vyprat. No, co ti budu povídat, být bezdomovec po třech měsících v cizí zemi díky tomu, že chceš pomoc ostatním k lepšímu životu je úžasný start do nového života. Cítil jsem se jak ta největší špína, spát pod dekou v autě, z ničeho nic. Ale přežil jsem a teď ti s radostí budu psát veškeré svoje historky, protože když sem to dokázal já, vím, že cokoliv budeš chtít ty, tak to dostaneš. A když budeš číst, co budu psát, tak ti řeknu jak lehké to vlastně je a že ten, kdo se bude nakonec smát seš ty, protože já se teď opravdu jen a jen směju a děkuju…
autor: Martin Beck
